Objev a původ nálezu
Tajemná žena, která byla dříve považována za nejstarší známou Černou Britku pocházející z subsaharské Afriky, měla ve skutečnosti světlejší pleť a původem byla ze jižní Anglie. Tato informace vyplývá z nových genetických analýz, které využily pokročilé DNA sekvenační metody. Tělo této osoby, známé jako Žena z Beachy Head, bylo objeveno v sbírkách radnice v Eastbourne v jižní Anglii v roce 2012, jak uvádí studie publikovaná ve středu v časopise Journal of Archaeological Science.
Datování a předchozí závěry
Radiokarbonové datování ukázalo, že zemřela mezi lety 129 a 311 n. l., tedy v době, kdy v Británii vládli Římané. Výsledky z roku 2013 odhalily, že pravděpodobně pocházela ze subsaharské Afriky, což jí přisoudilo titul nejstaršího známého černošského Brita, založený na měřeních různých částí jejího lebky, což je tradiční metoda odhadu původu. O tři roky později, v roce 2017, analýzy založené na genetickém sekvenování nízké úrovně vedly vědce k hypotéze, že pocházela z oblasti Středomoří.
Nové poznatky díky pokročilé genetice
Avšak až nyní, díky dalším vědeckým pokrokům, mohli odborníci sekvenovat vysokokvalitní DNA z jejího pozůstatku. Tato analýza odhalila, že žena se narodila v jižní Anglii. Podle slov spoluautora studie Williama Marsha z Přírodovědeckého muzea v Londýně bylo možné díky nejmodernějším technikám DNA přesně určit její původ. “Ukazujeme, že má genetické předky podobné jiným jedincům z místního obyvatelstva z období římské Británie,” uvedl ve středu Marsh.
Virtuální rekonstrukce a charakteristika
Tým vědců prováděl kombinaci genetických dat s 3D skenem její lebky, čímž vytvořil obraz toho, jak by mohla žena vypadat. Náhled ukazuje ženu s světlými vlasy, světlou pletí a modrýma očima. Přezkoumání jejích pozůstatků naznačuje, že měla výšku přibližně 1,52 metru a její věk v době smrti byl od 18 do 25 let. Pod jejím stehnem byla nalezena jizva, která svědčí o vážném, ale nezpůsobujícím smrti zranění.
Výživa a životní styl
Obsah uhlíku a dusíku v její kostře ukázal, že konzumovala velké množství mořských plodů, což naznačuje její stravovací zvyklosti. Kromě toho analýza kostí odhalila, že její zranění bylo léčeno, což svědčí o její péči o zdraví i přes věk.
Význam a budoucí výzkum
Vedoucí výzkumnice Selina Brace z muzea uvedla, že vědecké poznatky jsou neustále v pohybu a jejich cílem je neustálé zlepšování poznání. “Díky technologickým pokrokům za poslední dekádu jsme schopni prezentovat tyto komplexní údaje a sdílet informace o této osobě a jejím životě,” dodala.
Oponentura a reflexe vědy
Pontus Skoglund, genetický biolog a vedoucí laboratoře starověké genomiky na Institutu Francise Cricka v Londýně, označil nové poznatky za „přímé a robustní.“ Zdůraznil, že ačkoliv v roce 2013 byla lebka analyzována aktivní metodou, teprve nyní je možné využít pokročilejší technologie genové sekvence. Thomas Booth, bioarcheolog z toho samého institutu, označil situaci za příklad, kdy věda sama sebe opravuje. “Metody starověké DNA nebyly tehdy tak rozšířené, a ti, kdo dříve identifikovali původ ženy, pracovali s dostupnými prostředky,” vysvětlil.
Výzvy a etika
Booth rovněž kritizoval tradiční metody měření lebky, které měly již dlouhou historii kontroverzí kvůli svým kořenům v pokusech o rasové hierarchie. Zdůraznil, že dané metody jsou nyní více než zpochybňované a jejich použití by mělo být předmětem vážné úvahy o jejich vhodnosti v současném vědeckém kontextu.
