Současné úsilí muzeí a kulturních institucí
V posledních letech začala řada muzeí a kulturních organizací přijímat opatření ke zpřesnění svého dědictví, při současném řešení historie kolonialismu související s předměty ve své sbírce. Zatímco bylo široce medializováno navrácení některých děl do jejich původních zemí, otázka nezákonného dovozu starožitností je nadále často přehlížená.
Za účelem změny této situace se výrazně angažuje Christos Tsirogiannis, řecký forenzní archeolog a přednášející na Univerzitě v Cambridge. Ve svých 52 letech strávil téměř dvacet let prohledáváním inventářů muzeí, aukčních síní a dalších sbírek za účelem identifikace nelegálně získaných antikvit.
Klíčové události a nedávné odhalení
Nejnovější případ, který upozornil na problém ilegálních starožitností, se týká dvou položek, které mělo nabídnout významné aukční pole. Christos Tsirogiannis upozornil CNN na dva artefakty, jež byly zařazeny do aukce Bonhams, přitom měly být součástí obchodu s nelegálně získanými předměty, které prošly rukama notorického zločince.
Tato aukce byla naplánována na 4. prosince v Londýně, avšak položky byly staženy poté, co CNN vzbudila podezření ohledně jejich původu. Jednalo se o řeckou terakotovou ženskou figurku z období 400–200 př. n. l. a o červenooranžový keramický pelike, připomínající amfory, z období 400–300 př. n. l. Obě položky byly vyrobeny řeckými řemeslníky na jihu Itálie a jejich odhadovaná hodnota činila od 2 000 do 3 000 britských liber.
Společnost Bonhams formálně oznámila, že obě položky byly staženy „do dalšího přezkoumání“. Tyto položky jsou nyní na stránkách aukční síně uvedeny jako „staženy“. Tento případ není první, protože za posledních 19 let Tsirogiannis odhalil desítky podobných případů v rámci svého výzkumu mezinárodních sítí pašování starožitností a sledování ukradených předmětů v institucích po celém světě.
Význam archivu a metodologie výzkumu
Christos Tsirogiannis věří, že jeho výzkum identifikoval více než 1 700 předmětů, jež se dostaly do rukou nepoctivých obchodníků, lupičů a prostředníků. Přesto se aktivně podílí na navracení stovek předmětů do devíti zemí, mezi nimiž jsou například Itálie, Řecko, Egypt nebo Turecko.
V minulosti se stal klíčovým nástrojem v jeho práci tzv. „mapa“ – diagram sítě mezinárodního pašování, který vznikl před 30 lety na základě odhalení důstojníka italské policie Pasquale Camera, který při nehodě auta v roce 1995 nalezl v jeho voze kopii inventáře s fotografiemi starožitností. Tento diagram odhalil složitou síť obchodníků a loupeží, přičemž Camera byl prostředníkem v této síti.
Na základě této šablony vedly zdokumentované případy k rozsáhlému mezinárodnímu vyšetřování, jež vedlo k odsouzení osob, jako jsou italští obchodníci Giacomo Medici a Gianfranco Becchina.
Tsirogiannis se tento nástroj naučil používat při své práci od doby, kdy poprvé získal přístup k archivům obou obchodníků díky spolupráci s italskými úřady. Tento archív obsahoval tisíce fotografií a dokumentů, které umožnily identifikaci a sledování stop ukradených předmětů. Podle jeho slov jsou položky z nedávné aukce Bonhams právě ty, které jsou v archivech Becchina.
Práce s archivem a odhalení v aukčních síních
Mezi nejvýznamnější případy patří odhalení několika řeckých váz, jež byly staženy z aukce Christie’s v New Yorku poté, co je v Becchina archivu identifikoval. Podobně italská galerie Kallos přerušila prodej starořecké amfory poté, co Tsirogiannis upozornil na její zařazení v archivu Medici.
Společnost Christie’s se oficiálně prohlásila, že „vnímá důležitost výzkumu původu“ a že „když existují podezření, že předmět má nepravdivý původ, činí jejich opatření velmi vážně“. Stejně tak kolekce Kallos uvedla, že „dělá maximum pro zajištění správného určení původu svých předmětů“.
Nicméně specifického vyjádření, jak zajišťují správné prokazování původu starožitností, od těchto aukčních domů zatím nezaznělo.
Obchod se starožitnostmi a jejich jednoduché získávání
Obchod se starožitnostmi je dlouhodobým fenoménem, který je spojen s kriminalitou. Zatímco například ukradené významné obrazy jsou často těžko použitelné na černém trhu, pašované starožitnosti nabízejí obvykle snadnější a výnosnější příjmy.
Podle Tsirogiannise většina ilegálně získaných předmětů pochází z vykopávek na neveřejných, či dosud nezmapovaných lokalit. Loupeže se nejčastěji odehrávají na archeologických místech, jejichž existence není veřejnosti známa. Tyto předměty pak putují na trh s falešnými nebo nedostačujícími původy, které nezahrnují klíčové etapy a žádnou jasnou cestu od jejich vzniku po současnost.
Inspirační motivace a začátky zájmu o archeologii
Již jako malý chlapec vyrůstající v Thrákii v severovýchodním Řecku, se Tsirogiannis rozhodl věnovat archeologii. Čerpal inspiraci od rodičů, Perikla a Athény Tsirogiannisových, jejichž jména odkazují na starověkou minulost. Při prohlížení novinových fotografií z roku 1977 zhlédl objevy pohřebního místa v Macedonii, včetně hrobky Alexandra Velikého – Filipa II.
Po dokončení studií archeologie a během vojenské služby mu pomohla odhalit několik starožitností a oznámit je řeckým úřadům, což mu vyneslo místo archeologa v řeckém Ministerstvu kultury. Později se podílel na raidech a spolupracoval s italskými úřady, což mu umožnilo získat přístup k archivům Medici a Becchina.
Jeho odhodlání ukázat skutečný rozsah ilegálního obchodu s antikvitami ho zatím udržuje na čele boje s nelegálními praktikami, přestože často upozorňuje na nezbytnost důkladnější kontroly a znalostí v této oblasti u aukčních síní a institucí.
Závěr: Výzva k větší transparentnosti a odpovědnosti
Tsirogiannis důrazně apeluje na muzea, aukční síně, univerzity a další instituce, aby větší důraz kladly na důslednou dokumentaci a ověřování původů starožitností. Poukazuje na nutnost, aby všechny tyto organizace spolupracovaly s místními úřady a kontrolovaly své sbírky prostřednictvím archivů pašovaných předmětů, což jim umožní být etickými a transparentními.
Pro ilustraci je například Amsterdamské univerzitní muzeum Allard Pierson, které po spolupráci s Tsirogiannisem začalo aktivně auditovat své sbírky a v některých případech se rozhodlo předměty vrátit italským úřadům, čímž vytváří precedens v boji s nelegálním obchodem s kulturními předměty.
