Historie a počátky Zeleného pásu
Počátek tohoto klidného krajinného pásu v Německu je spojen s jednou z nejvíce paranoidních období jeho historie. Grünes Band, což znamená Zelený pás, je dlouhý přibližně 1370 km a táhne se podél bývalé hranice mezi západním Německem a komunistickou Východní Německou demokratickou republikou. Dnes je to rozlehlá oblast porostlá orchidejemi, mokřadními oblastmi a přírodní rezervací s množstvím ptáků.
Počátky této zóny sahají do období, kdy byla vybudována jako opevněná zóna bez civilistů, vybavená minami a hlídaná nepřetržitě, aby odrazila pokusy občanů z východu o útěk na západ. Dnes, když se po ní prochází, je zřejmé, že období studené války jsou již velmi vzdálené. Místo je živé zpěvem ptáků, skřekem žab a vyhlídkovým chodníkem přes rašeliniště Cheiner Torfmoor, který umožňuje návštěvníkům vnímat krajinu bez narušení přírodních stanovišť a půdy.
Geografická a ekologická charakteristika
V současnosti, zvláště na severu Dolní Sasko a Sasko-Anhaltska, mezi Hamburkem a Berlínem, je rašeliniště Cheiner Torfmoor jedním z nejvýznamnějších mokřadů v zemi. Na jaře a v létě se proměňuje v mosaiku rašelinišť, mokřadů a bažinatých lesů plných ptáků a skřekajících žab. V březnu a dubnu je s nástupem květů orchidejí, včetně vzácné fialovomodré rašelinní orchideje, tento kraj rozmanitým místem. Vybudovaná palisáda umožňuje návštěvníkům vychutnat si tento přírodní úkaz i v období největšího květu, aniž by narušili rostliny nebo původní půdu.
Historické kořeny a role hranice během studené války
Počátky této nedotčené biosféry jsou úzce spojeny s obdobím studené války. Od roku 1949 do roku 1989 byla tato oblast součástí označované jako Innerdeutsche Grenze, což byla vnitřní německá hranice, oddělující Západní Německo od komunistické NDR. Na východní straně se nacházela zóna s ostnatým drátem, minovými poli, věžemi hlídání a automatickými zbraněmi — nikoliv k odražení nepřátel, ale k zabránění občanům v útěku. Tato oblast, široká přibližně tři míle, byla hlídaná nepřetržitě a označována jako Sperrzone, což znamená výkopová zóna.
Režim ji nazýval Antifaschistischer Schutzwall, což je Českými termíny překládáno jako Protifašistická ochranná zeď, avšak její hlavní účel byl zřejmý: udržet občany NDR uvězněné v zóně. Okolí této hraniční zóny bylo odstraněno od civilních osad nebo aktivit a vytvářelo tak zónu bez lidí — takzvaný „no-man’s land“ nebo přírodní rezervaci, které vznikly jako vedlejší produkt hlídání hranic.
Na hranici bylo zakázáno používat dalekohledy k přiblížení, ale přesto ji v okolí sledovali ornitologové a pozorovatelé ptáků z obou stran. Kai Frobel, narozený v Hassenbergu v jižním Německu v roce 1959, vzpomíná: „Zjistili jsme, že více než 90 % vzácných druhů ptáků, například skřivan, křepelka a nočník evroý, se nachází právě v Zeleném pásu.“
Záchrana a obnova přírody díky hranicím
Pro oči ochránců přírody představoval železný opona z pohledu ochrany přírody požehnání — na 40 let se z ní stalo náhodné útočiště pro faunu a flóru. Po pádu Berlínské zdi, v prosinci 1989, Frobel svolal setkání v Hofu, to byla jedna z prvních iniciativ k řešení budoucnosti této mírumilovné přírodní oblasti. Na shromáždění dorazilo více než čtyři sta ochránců přírody z obou stran hranice. Tak vzniklo pojmenování a koncept Grünes Band.
Hlavním cílem bylo chránit území v rámci federálního systému ochrany přírody, a to pod záštitou Německé federace pro životní prostředí a ochranu přírody (BUND). V roce 2001 Německá federální agentura pro ochranu přírody vyzvala k vyhlášení co nejvíce území za přírodní rezervace. Přestože nově znovusjednocené Německo preferovalo vrácení půdy původním majitelům, tento krok byl později nahrazen podporou významných osobností.
Mezinárodní význam a ochrana
V roce 2002 podporil tento projekt bývalý prezident SSSR Mikhail Gorbachev, který koupil „podíl“ v zeleném pásu, čímž přitáhl značnou publicitu. O rok později byla Zelená stuha zařazena do seznamu národního přírodního dědictví Německa ministerstvem životního prostředí. Následně bylo území v roce 2017 oceněno Německou environmentální cenou, nejprestižnější ekologickou cenou v Evropě.
Momentálně Zelený pás zahrnuje území šesti spolkových zemí a propojuje mokřady, lesy, louky i říční nivy. Domovem je více než 1200 ohrožených a vzácných druhů živočichů a rostlin. V roce 2024 bylo toto území předloženo pro zařazení na seznam UNESCO jako světové dědictví.
Budoucnost a rozšíření zeleného pásu
Olaf Zimmermann, ředitel Německé kulturní rady, zdůrazňuje, že příběh Zeleného pásu ukazuje, jak bylo možné bez násilí odstranit hranice díky občanské revoluci. I přesto, že jsou některé úseky chráněny, politické rozhodnutí mohou jejich využití opět změnit. V roce 2024 například v Hesensku snížila místní správa plochu rezervace po protestech místních komunit či myslivců a zemědělců.
Ochránci a ekologové usilují o rozšíření konceptu, což vede k vytvoření evropského Zeleného pásu. Tento biotop má mít délku téměř 12 900 km a má se rozprostírat od Severního moře přes Středozemní až po Černé moře, podle bývalých hranic studené války a pokrývat téměř dvacet čtyři států.
Na mnoha místech jsou hranice a přírodní rezervace důležitým prvkem nejen z hlediska ochrany biodiverzity, ale také z obranného hlediska. Například v Korejském poloostrově je demilitarizovaná zóna domovem několika vzácných druhů, od sibiřských mývalů po asijské černé medvědy. Podobně je chráněna i místa na Kypru, kde se daří vzácnému mouflonovi a přes 180 km dlouhá bufferová zóna.
Obnova mokřadů a znovuobnovení přírodních bariér má také strategickou hodnotu. Mrtvé mokřady vydávají skleníkový plyn, zatímco obnovené oblasti remineralizují krajinu, zvyšují biologickou rozmanitost a pomáhají bojovat s klimatickými změnami.
Katrin Evers z BUND upozorňuje, že zachované lesy a rašeliniště zadržují vodu, chrání před povodněmi i suchy, filtrují vodu a poskytují stín. To přispívá ke klimatické odolnosti krajiny a k zdraví celého ekosystému.
Symbolický odkaz a význam Zeleného pásu
Na rašeliništi Cheiner stále stojí zatarasená věž bývalé hraniční stráže GDR, pokrytá graffiti, jako připomínka, že Zelený pás je živým památníkem bolestného rozdělení a mírového sjednocení Německa. Tento kraj je nejen památkou, ale i výjimečnou sítí ekosystémů, spojnicí přírody a historie. Přitom mohl být i ukázkou, jak strach a násilí mohou být překonány a přeměněny v systém rezilience a ochrany.
