Hlavní body a hlavní východiska dokumentu
Stratégie, o které lze s nadsázkou říct, že je označována jako „USA samy“, je obsáhlým dokumentem o délce 33 stránek, který jasně nastavuje hlavní zahraničněpolitické priority administrativy. Tato strategická vize jasně vymezila americký přístup k mezinárodním otázkám, přičemž se označuje jako „Amerika především“. Dokument v sobě na mnoho místech obsahuje prvky nacionalistického a nekooperativního klimatu, přestože zároveň přijímá nutnost sdílení vlivu s Čínou a hledání nových spojenců na západní polokouli, kde se momentálně Washington potýká s nedostatkem spojenců.
Požadavky na změnu globalního uspořádání
Na začátku dokumentu je uvedeno, že „dny, kdy Spojené státy podporovaly celosvětový řád jako Atlas, jsou u konce.“ Otázka však zůstává, jestli jde o minulou realitu nebo o novou strategii. Jasně není ani stanoveno, kam by se měl americký stát v této nové světové scéně přesunout. Není to již dominantní ‚top dog‘, místo toho je země představena jako rozeštvávaná, která nesnáší rostoucí moc jiných zemí.
„Jak Spojené státy odmítají nešťastnou myšlenku globální dominance pro sebe, je nutné zabránit globální dominanci jiných,“ stojí v dokumentu. Dále se uvádí, že „převážná moc větších, bohatších a silnějších zemí je věčnou pravdou mezinárodních vztahů.“
Rostoucí moc Číny je zaznamenána jako výsledek jejího růstu na úkor USA, přičemž zmínka o vlivu levného zboží na zvýšení životní úrovně v USA je zcela opomenuta. Podle dokumentu lze moc Číny pouze omezit, nikoli zastavit.
Postavení Ameriky v západní polokouli
Na Ameriku v rámci strategie se nahlíží jako na oblast, ve které by mohla být nalezena větší spolupráce, ale je zde i potenciál zklamání. V dokumentu se uvádí takzvaný „Trumpův doplněk“ k Monroeově doktríně, což je odkaz na dlouholetou historií orientovanou myšlenku, že USA by měly dominovat ve svém nejbližším okolí. To je však spíše reinterpretace než nová myšlenka, přičemž se také nezmiňuje, kolik má americká moc spojenců na již od nich oddělené latinskoamerické části.
Washington se chystá zasahovat proti narkomafiím a zároveň osvobozovat bývalé korupčníky, například v Hondurasu, bez ohledu na možné důsledky.
Reálné řízení a jazyk strategie
Hlavní text strategie je napsán v těžkém, vážném tónu, avšak obsahově často postrádá konkrétní návrhy či akční plány. Občas působí jako lehká odlehčení například zmínka o tom, že „konflikt na Blízkém východě je nejproblematičtější dynamikou,“ což působí jako odlehčení od vážnějších témat. A na jiných místech se objevují zkrácené soudy typu: „izraelsko-palestinský konflikt je složitý,“ což ale pouze potvrzuje, jak mnoho lidských životů je v moci této nejisté a jízlivé politiky.
Celkový styl dokumentu připomíná akademický překlad projevů prezidenta Donalda Trumpa. Občas jsou použity předpojaté či stísnělé názory, které jsou spíš vysněné, než podložené důkazy. Například závěr po 210 slovech naznačuje, že africké zdroje jsou tím nejcennějším, co kontinent nabízí.
Postoje vůči Evropě a její budoucnost
Nejvíce alarmující je však část dokumentu věnovaná Evropě. Zde jsou načrtnuty silné náznaky rasistických teorií, například „velké nahrazení“ („great replacement“), kde se předpovídá, že za několik desetiletí se mnoho členských států NATO může stát většinou neevropskými. To znamená, že Evropa bude méně bílá, přičemž bude stále více rozpadat své spojenecké vztahy, neboť bude vnímána jako méně spolehlivá a méně uvěřitelná.
Strategie navrhuje, že Evropa by měla sama usilovat o odpor vůči svému současnému směřování, což naznačuje vnější zásahy do jejích vnitřních záležitostí. Podobný přístup je aplikován také na Rusko, které je zdánlivě hodnoceno jako partner pro „strategickou stabilitu“ – v kontrastu s otevřeným označením Evropy za strategického spojence.
Už v dokumentu chybí důraz na schopnost Evropy sama se bránit. Pouze se uvádí, že „tento nedostatek sebevědomí je nejzřetelnější v jejím vztahu s Ruskem,“ přehlížejíc přitom Trumpovo přivítání Putina v minulosti, byť ruská ekonomika je menší než italská a její armáda stále nedokáže porazit slabšího souseda.
Primárním cílem je ukončení válečných konfliktů na Ukrajině, obnovení „strategické stability“ s Ruskem a zajištění „přežití Ukrajiny jako funkčního státu.“ Cesta k těmto cílům zůstává nejasná a slova o „přežití“ a „vyhlídce na životaschopnost“ nejsou příznivá pro Kyjev. Putin je ochranně odměněn tím, že dokument žádá ukončení vnímání NATO jako stále se rozšiřující aliance, tj. je naznačeno, že další rozšíření již nebude možné.
Kritika a celkový pohled na dokument
Tento dokument je označován za velmi nevážný, zvláště v době, kdy je třeba seriózního a komplexního přístupu. Popisuje Trumpovu politiku jako „pragmatickou, neústupnou, realističtější, než je principielní, ačkoliv její narativ je často formulován v kontrastu s hodnotami a spojenci, které se snaží odmítnout.“
Na závěr lze poznamenat, že v době „kulturálních válek“ se v dokumentu objevují výrazné, emotivní slovní formulace, především s jasným odmítnutím tradičních hodnot a spojenců, které strategie považuje za překonané, nebo je dokonce záměrně marginalizuje.
