Někdy je těžké přiznat si to nahlas. Na včerejším meetingu v práci padla otázka, proč je hotovo jen půl věcí z plánu, a já jsem v hlavě hned slyšel slovo: prokrastinace. Prý je někdy dokonce „obranou mozku proti stresu“. Možná. Ale když máte čtyři úkoly na stole a neuděláte ani jeden, asi moc chránění nejste…
Kde se vlastně bere ten odpor začít?
Pamatuju si, jak mi kolega před měsícem v kuchyňce říkal, že nejhorší je to „začít“. Prý jakmile se rozjedeš, najednou ti to jde. Tohle říkají asi všichni — až podezřele často. Moje zkušenost je podobná, akorát mám tendenci začínat drobnostmi. Výsledkem je, že večer vím všechno o tom, co dávají v kině Aero, ale prezentaci pro šéfa nemám.
V našem týmu jsme to nedávno rozebírali v chatu a někdo navrhl pěti-minutovou metodu. Znělo to trochu jako blbost — ale… vlastně to funguje překvapivě dobře. Zvlášť, když potřebujete rychle něco odstartovat a nesmíte si dovolit další hodinu scrollovat Instagram.
Pěti-minutová metoda — jak na ni?
- Nastavte si stopky na 5 minut. Nebo použijte mobil, je to jedno.
- Vyberte JEDEN konkrétní úkol. Čím menší, tím lepší — odpovědět na mail, otevřít report, udělat koncept článku.
- Začněte. Řekněte si: „Teď pět minut makám. Pak uvidím.“
- Po pěti minutách STOP. Vážně — dejte stopku a rozhodněte se, jestli chcete pokračovat, nebo ne.
To je všechno. Jo, vypadá to jednoduše. Ale největší trik je v tom, že mozek má strach z nekonečné práce — těch „pět minut“ mu přijde směšně málo, a tak neklade takový odpor. Funguje to líp, než jsem čekal (i když, ne vždycky… někdy fakt radši jdu na kafe).
Proč to (nejspíš) nezabere vždy?
Upřímně — nejsem si jistý, že metoda zachrání každého. Pokud máte šéfa jako můj bývalý — co posílal tři úkoly denně v capslocku — pět minut to úplně nevytrhne. Ale jestli potřebujete odstartovat věci, které odkládáte, hodně to pomáhá.
Můj soused to třeba používá na cvičení: „Na pět minut se přemluvím, a většinou pak cvičím dál.“ Funguje i na učení, psaní nebo cokoli, kde vás děsí začátek. Hlavně v zimě, kdy je venku tma už v pět…
Tipy ze života: co pomáhá ještě?
- Připravte si věci večer — je to trapné, ale když mám ráno na stole nachystaný zápisník a pero, začnu psát rychleji.
- Pracujte na jiném místě — kavárny, knihovna, nebo třeba cowork na Národní. Mění to hlavu.
- Přiznejte to nahlas — jak říká moje máma: „Když řekneš, že s něčím bojuješ, polovina boje je za tebou.“
- Nepište si mega-seznamy — je to fajn pocit, když vše napíšete, ale pět věcí za den stačí.
a když nic nepomáhá, někdy prostě přejděte na další úkol. nebo si dejte pauzu — kor v pátek odpoledne…
Mé zkušenosti: někdy to chce jen přenastavit hlavu
Před třemi týdny jsem tenhle trik doporučil kamarádovi z Brna, co pracuje v IT. Byl překvapený, jak moc pomáhá dát si ultra malý „deadline“. Taky se ptal, proč o tom neví víc lidí. No, možná právě proto jsem to sem napsal.
vlastně nevím, jestli je to univerzální řešení. ale někdy jeden mini-krok rozhodne, jestli budete večer v klidu — nebo se budete zase utápět ve výčitkách u Netflixu.
Co vy — funguje na vás krátký start, nebo máte jiný trik?
Dejte vědět do komentářů, jestli na vás „pět minut“ zabírá, nebo jestli znáte lepší způsob. třeba inspirujete mě — nebo někoho dalšího, kdo to tu právě odkládá číst…
