Nedávno jsem si všiml podivného vzorce: čím víc nástrojů na plánování používám, tím častěji mi večer chybí pocit, že jsem něco opravdu dokončil. V práci i mezi kamarády jede téma efektivity pořád dokola — nové to-do aplikace, chytré diáře, dokonce i samolepky s úkoly. Ale mám pocit, že nám někde něco uniká.
Totiž existuje způsob, jak zvládnout víc, cítit se spokojeněji a přitom nemuset studovat kilometry manuálů nebo kupovat drahé gadgety. A paradoxně — na to stačí jen jeden zvláštní trik, co mi poradil kolega z Plzně. Možná se vám bude zdát nečekaně prostý… No, vyzkoušejte sami.
Zapomeňte na bloky a aplikace. Zkuste mikrocíle
Když se zeptáte lidí v kanceláři, jak organizují den, většina okamžitě zmíní nějakou aplikaci (mimochodem, ve Facebook skupinách na produktivitu se to těmi screenshoty jen hemží). Skoro nikdo ale nemluví o tom, jak je těžké se do úkolů vůbec pustit, když máte před sebou celý sloupec „musím udělat“.
Řešení, co mi sedlo nejlíp? Metoda mikrocílů. nehledíte na seznam, kde je 15 položek, ale berete každý úkol zvlášť — rozsekáte velké na malinké a řešíte je v úplně základní, miniaturní podobě. Někdy je to tak prosté, že vás to až zaskočí, že to funguje.
Jak to vypadá v reálu?
Na vlastní kůži: místo „napsat článek“ mám v seznamu nejdřív „otevřít Google Disk“, pak „najít staré poznámky“, pak „dát si kafe“. Každý mikrocíl zabere minutu dvě — splňuje, že hlava dostane drobnou odměnu za každé zatrhnutí. Mozek to ocení víc než dlouhý seznam na týden, věřte mi.
- Závažný úkol → rozsekněte na 3–5 minipoložek
- Pište je opravdu jednoduše: například „zavolat šéfovi“, „otevřít e-mail“, „napsat první odstavec“
- Za každé splnění si dopřejte drobnou pauzu nebo si jen udělejte čárku — funguje to jak za školních let
Mě samotného překvapilo, že večer odškrtnu třeba i 15–20 mikroúkolů — a mám pocit, že jsem konečně něco zvládl. neříkám, že tahle metoda je pro každého, ale v našem týmu v Brně se bez ní už neobejdeme.
Co říká věda a proč to fakt funguje
Studie z Masarykovy univerzity (četl jsem ji minulé léto, možná jste ji zahlédli v médiích) potvrzuje, že mozek lépe reaguje na splnění malých cílů než na marný boj s jedním gigantickým úkolem. Každý malý splněný krok totiž spustí malou vlnu dopaminu — a ta táhne k další práci.
Můj soused, programátor, to komentuje jednoduše: „Po 18:00 se mi už nechce nic seriózního, ale tři drobnosti ještě splaším, jen abych měl dobrý pocit“. Možná že právě ten pocit je důležitější než všechny šedivé tabulky a grafy.
Pár tipů, jak začít už dneska
- Nepřecházejte z nuly na sto. Ráno si nastavte jen 5 mikrocílů, a sledujte, co to s vámi ve čtvrtek udělá
- Pište na papír, lepicí lístečky, do poznámek v mobilu — lokální offline varianta někdy vyhrává, aspoň u nás v Olomouci
- První dny to půjde divně, možná vás začne štvát časté „odškrtávání“, ale za dva týdny už to pojede jak po másle
Upřímně: není to kouzlo na všechno, ale pokud vás zahltil dokonalý plánovací systém, zkuste tenhle low-tech postup. Ono se ukáže, co vám sedí nejlíp… v našem chatu už na to přešlo půlka lidí.
Tak co, jdete do toho?
Možná už stejně plánujete v hlavě, a „mikrocíle“ zní jako dětská hra — možná že právě proto to funguje. Napište, co na to říkáte, nebo jak si organizujete malá vítězství vy. Třeba na tom něco bude…
