Pamatujete si, jak naše kariérní začátky vypadaly jinak? Šéf v bílý košili, denní plán úkolů, Excel s checkboxy a kolegové, co v osm ráno přesně vědí, co budou ve čtyři dělat. Ale posledních pár let se v kancelářích a coworkingách v Praze i Ostravě něco mění — mladí pracují trochu „jinak“. Prý místo dlouhých to-do listů prostě improvizují. Co za tím vězí? Má tahle metoda vůbec šanci obstát v realitě českých firem?
Včera tabulky, dnes cítění — co se stalo?
na minulém firemním teambuildingu v Brně padla otázka: „Jak si organizujete práci?“ Starší kolegové vystavují diagramy, mladší se usmívají: „No, podle pocitu.“ Proč?
- Přesycení digitálními nástroji. Trello, Asana, Notion — kolik aplikací na plánování ještě unesete? Jak říká můj kamarád z Plzně: „Pouštím tři tabulky a stejně nevím, kde je začátek.“
- Náhlé změny priorit. Realita českých start-upů a agentur není statická — dnes klid, zítra urgentní klient volá. Takže plán „na týden dopředu“ vydrží asi jako zmrzlina na letním koncertě ve Stromovce.
- FOMO a multitasking. Všichni chceme stihnout všechno. Když píšu článek, kontroluju maily a občas skočím na Slack — vlastně ani nevím, co je moje priorita teď. Asi to znáte…
Proč bude improvizace fungovat (a občas taky ne)?
Improvizované pracovní dny mají svoje kouzlo. Někdy víc než týdenní plán. Sousedka (IT recruitérka) tvrdí: „Dokud je práce hotová a nikdo nespadne do průšvihu, neřeším, jaký systém kdo má.“ Na druhou stranu — v některých odvětvích bez plánování moc nepochodíte. Vývoj softwaru, účetnictví — tam se improvizace může pěkně vymstít…
Zažil jsem i situace, kdy improvizace pomohla postavit super rychlou prezentaci klientovi, ale taky dny, kdy chaos stahoval celý tým do zmatku. Asi je to i o temperamentu: někdo potřebuje kontrolu, někdo svobodu.
Kdo v ČR nejvíc improvizuje?
Podle průzkumu na LinkedIn (viděl jsem čísla měsíc zpět) jsou největší „improvizátoři“ v IT, reklamě, menších kreativních studiích a mezi freelancery. Firmy s mladým týmem (18–28 let) mají až o 45 % méně pevných plánovacích procesů.
V korporátech zůstává plánování svaté, ale i tam se objevují pokusy o „volnější režim“ — třeba týden bez porad, kdy si každý určuje rytmus práce sám.
Tipy: jak (ne)plánovat, ale přitom stíhat
- Dejte si prostor na změnu. Plánujte jen 2–3 klíčové úkoly denně – zbytek nechte na intuici.
- Místo dlouhého seznamu napište „dnešní náladu“. Například: „Dnes budu kreativní, zítra dodělám rutinu.“
- Nevěřte slepě aplikacím. Papírový zápisník má pořád svoje kouzlo (můj kolega ho brání jako svatý grál… i když možná jen z nostalgie).
- Mějte čas na nepředvídatelné — v našem chatu v práci tomu říkáme „čas na požáry“.
A nedivte se, když někdy chaos přeroste přes hlavu — to je prostě daň za svobodu. Možná vám bude fungovat styl „dnešek rozhodne“ měsíc, možná rok. Nebo zjistíte, že ze všeho nejlepší byl nakonec kompromis…
Závěr? V každém týmu funguje něco jiného
V Čechách žijeme mezi dvěma póly — plán a freestyle. Možná to není ani trend, ani móda, ale přirozená reakce na rychlost doby, kde staré metody trochu ztrácejí dech. Každopádně improvizace není výmluva pro lenost — spíš pokus o svobodu ve světě, kde se všechno mění rychleji než počasí v Beskydech.
A co vy — jste spíš plánovač, nebo improvizátor? napište do komentářů nebo zařaďte do svého dne aspoň malý experiment bez seznamu. Však uvidíte, jak to dopadne… v obecně, tak nějak to teď chodí.
