Na minulém tréninku jsem slyšel, jak se někdo ptá: „A mám vlastně pít vodu před cvičením, nebo raději až po?“ Přiznávám, taky jsem nad tím dřív dost tápal. Je to otázka stará jako spinning v Brně, ale opravdu užitečná — hlavně když ve fitku nejde jen o výdrž, ale taky o pohodu. Podle toho, co mi řekl známý trenér z našeho „sokoláku“, na načasování vody při sportu panují mýty, co už přežívají několik generací. Ale pojďme si rozebrat fakta, co fungují nejen na papíře, ale i v praxi — bez zbytečného heroismu.
Voda a trénink: proč to vůbec řešit?
Když jsme loni s kolegy běhali na Sněžku (neptejte se, čí to byl nápad), dost jsme se divili, kolik lidí neslo lahev a popíjelo každých pár minut — a někteří naopak nepili vůbec. Pitný režim při sportu prý není jen o žízni, ale hlavně o tom, jak tělo pracuje pod zátěží. Bez vody krev houstne, svaly se rychle unaví, a zkrátka vám to „nesedne“ — aspoň tak mi to popsal soused, co dělá záchranáře.
Kdy pít vodu – ve zkratce
- Před tréninkem – Nečekejte na žízeň. Ideálně 200-400 ml vody asi 30 minut před cvičením. Ale pozor, vyhýbejte se velkému množství těsně předtím — žaludek to neocení.
- Během aktivity – Pijte po menších doušcích, hlavně pokud to trvá déle než 45 minut. Já osobně dávám co 15–20 minut menší hlt, ale někdo potřebuje něco jiného — každé tělo si prostě řekne samo.
- Po tréninku – Tady není na co čekat. Obnovte ztracené tekutiny — cca 400–600 ml během první půlhodiny. Kdyby fakt lilo, jako nedávno v Praze, kde jsem promokl na kole — nebojte se dát i víc.
Časté mýty okolo vody a sportu
Je až překvapivé, jak se pořád drží názor, že „pití před cvičením zpomaluje“. No, možná v době první republiky… Dnešní výzkumy z UK Praha jasně ukazují, že mírné předzásobení vodou pomáhá výkonu, neškodí. A další: „Během tréninku se nesmí pít.“ Zkoušel jsem kdysi běžet s úplně prázdným žaludkem, po deseti minutách mě bolela hlava — zjevně to nebylo ono.
A co káva, minerálky nebo ionťáky?
V našem chatu nedávno vyplulo na povrch: „počítá se káva do pitného režimu?“ Upřímně, trochu ano — ale čistá voda nemá konkurenci. Minerálky są fajn, když je venku dusno nebo intenzivně makáte (třeba na tenisových kurtech Štvanice), ionťáky ale zkuste spíš pro déle trvající aktivity. Na kocovinu po volejbale v Hostivaři mi stejně vždycky nejvíc pomohl prostě litr vody a pytlík s rozinkami. Kdoví, možná placebo, možná náhoda…
Tipy z vlastní zkušenosti
- Neptejte se jen, kdy přesně pít, ale i kolik – každý máme jiný “bazén na vodu”, jak říká moje máma.
- Připravte si lahev předem, nejlépe s měřítkem — víte aspoň přibližně, kolik toho za den zvládáte.
- Nenechte se zastrašit „chytrými aplikacemi“, co vám počítají mililitry do detailu. Ve finále jde hlavně o zdravý rozum.
- Nezapomínejte pít i v chladnějším počasí, v zimě to přitom lidi často podceňují.
Na závěr…
Správné načasování pití vody při tréninku není věda, ale tak trochu umění. Někdy to prostě nevychytáte — jako když minulý měsíc na běhu v Riegrových sadech došly kelímky na vodu. Naštěstí, tělo se učí každý trénink něco nového a příště najdete rytmus, co vám sedne nejlíp.
Dáváte přednost pití po, před, nebo během sportu? Napište mi klidně svůj “zlepšovák” — v našem týmu řešíme teď hlavně to, co funguje v reálu, ne v knížkách. V každém případě, na zdraví — ať vám to ve fitku sedne!
