Možná to taky znáte: koupíte si lahev s názvem, který slibuje energii, hydrataci a sílu sportovců. Sportovní nápoje jsou hit – v posilovně, na fotbale nebo jen „na žízeň“. Ale co kdybyste je prostě vysadili? Nedávno jsme to na našem chatu pracovně řešili a rozhodl jsem se to zkusit. Už za týden mě čekalo pár hodně zajímavých změn. Některé očekávané, jiné dost překvapivé.
Co ve sportovním nápoji vlastně najdete?
Sportovní nápoje nejsou „jen slaná voda s cukrem“ (i když můj trenér to tvrdí už roky). většina těch známých – Powerade, Gatorade i naše česká Kofola Sport – obsahují mix vody, elektrolitů (sodík, draslík), jednoduchých cukrů a někdy i vitamíny. Princip je jasný: rychle tě rehydratují, dodají cukr a minerály, které ztrácíš potem.
Jenže: potřebujeme to fakt pokaždé? Cukr, sůl, barviva – tady už to začíná být složitější. A třeba máma vždycky říkala, že nejlepší na žízeň je normální voda z kohoutku. Možná na tom něco bude…
Týden bez: moje zkušenost i info z terénu
Začal jsem docela prostě: přestal jsem kupovat sportovní nápoje „jen tak“ a dál jsem je pil jen výjimečně, když byl fakt vedro nebo dvouhodinový běh. Všechno ostatní — pouze voda, občas minerálka, jindy čaj. Výsledek?
- Méně cukru – víc energie dopoledne. Je to paradox, ale absence cukru ze sladkých nápojů mi už druhý den přinesla stabilnější energii dopoledne. Žádný rychlý cukrový „boost“, ale také žádný odpolední pád nálady.
- Žádné nafukování. Sportovní nápoje mají v sobě někdy i sycené látky – přestat je pít znamenalo rychlejší trávení a menší pocit těžkosti po cvičení.
- Míň odpadu a plastu. Možná to zní banálně, ale těch prázdných PET lahví se doma kupilo míň. Stačil kelímek v práci nebo vlastní lahev.
- Žízeň nebyla větší. Nevěřil jsem tomu, ale pít vodu fakt stačí. I při běhu v Riegrových sadech. Možná kdyby bylo +35°C a běžel jsem maraton, zvážil bych nápoj s minerály, ale pro nás „běžné smrtelníky“ voda většinou stačí.
kolega Honza, co trénuje mládež ve volejbalu, má jiný postřeh: „Děcka pijí vodičku, a když už to fakt sype, přidáme trochu minerálky. Ty limonády? To je spíš marketing.“ Asi na tom něco bude…
Co se změní v těle?
Asi největší změna? Krásně čistý jazyk (vážně!), žádná ulepená pusa po tréninku. Glykemie se „nehoupe“ jako na horské dráze. Taky jsem si všiml, že mi k večeru neklesá pozornost – možná je to tím, že nemám tolik těch cukrových výkyvů, kdoví.
podle studie z Karlovy univerzity u běžného člověka (co nesportuje na profi úrovni) stačí na ztracené minerály úplně normální strava. Víc než slibované „rychlé zotavení“ jsem si užil klidnější večery bez pocitu žízně.
Kdy má sportovní nápoj smysl?
Teď si asi říkáte – má to tedy vůbec využití? Ano, někdy ano. Hlavně při dlouhých a intenzivních fyzických aktivitách (běhy nad 90 minut, triatlony…). taky když jste citliví na nerovnováhu minerálů kvůli nemoci či extrémním vedrům. Ale nutno říct, že pro většinu z nás jsou tyto situace spíš výjimečné.
Pít sportovní nápoj „jen tak“ k obědu, před prací nebo při kratší procházce? To už fakt smysl moc nedává, i když reklama říká opak.
Co doporučit – a co čekat?
Pokud přestanete pít sportovní nápoje, možná zjistíte, jak jednoduše ušetřit – a zároveň si chvíli posedíte s vodou a zjistíte, že vám vlastně nic nechybí. samozřejmě, každý může být jiný, možná vám budou „chybět ty bublinky“ nebo chuť citrusů. Ale změna stojí za vyzkoušení. Minimálně týden.
V našem domě jsme se o tom hádali už dvakrát, různé generace mají různé názory…ale po týdnu bez těch barevných lahví jsem spokojenější. A jaké máte zkušenosti vy? Jestli se odhodláte na “suchý týden”, dejte vědět dolů do komentářů nebo v hospodě u piva. Vzít vodu do ruky někdy stojí za víc, než se zdá.
