Na padesátku se často díváme jako na začátek nového životního období — jen málokdo se ale těší z bolavých zad po obyčejném úklidu. Nedávno jsem v našem chatu narazil na větu: „Zase mě dneska vyřídil vysavač!“ Taky vám připadá, že koupit novou matraci je jednodušší než vyluxovat celý byt? Dobrá zpráva — z Japonska přišla metoda, která mi (možná) zachránila záda. Alespoň měsíc už neutíkám k fyzioterapeutce tak často jako kdysi.
Co je to „ji-sen Ōsōji“? Neprůstřelný úklid z Japonska
O japonském minimalismu slyšeli už skoro všichni — Marie Kondo se svým „spark joy“ je ve světě pojem. Ale málokdo zná jejich tradiční techniku hloubkového úklidu, tzv. ji-sen Ōsōji. Můj kolega ze školy (byl nějaký čas v Ósace) tvrdí, že japonští senioři díky tomu uklízí klidně do devadesáti, ale s úsměvem.
Základem je nehrnout úklid na hromadu, ale rozložit jej do pravidelných mikrokroků během týdne — žádné maratony v sobotu od rána do večera. Japonci říkají: „Čisti méně, ale častěji. Ne pro hosty, ale pro sebe.“ Zní to jednoduše: stačí deset minut ráno a deset večer.
3 principy, které mi šetří záda i čas
- Mikro-vlny místo úklidových sprintů. Rozdělujte úklid na malé úseky — jedna polička dnes, zítra stůl. Už se nezhroutíte po celém dni s mopem.
- Práce vsedě nebo vkleče. Proč se ohýbat, když můžete střídat polohy? Japonci používají válečky na kolečkách, podložky, stačí i zkrácená verze — kleknout na ručník.
- Úklid sám pro sebe. Žádné „musím, protože přijde návštěva“. Když si z toho uděláte denní rituál, přestane to být utrpení. Měsíc zpět jsem si k tomu pustil rádio, čas utekl rychleji.
Možná si řeknete: „Ale to je přece jasné.“ No – měsíc zpět mě přesně tohle rozčilovalo: možná až moc jednoduché. Ale když se dnes vyhnu bolavým bedrům, zní mi to najednou logicky.
Tipy na japonský úklid v českém paneláku
- Odlehčete si kbelík! Japonci nenosí plný kbelík po celém bytě – používají stříkací lahvičky, malé hadříky a nízké košíky. V DMku (Praha 6, Dejvická) jsem našel supr rozprašovač za 29 Kč.
- Boty dolů, vždycky. Možná banální, ale když chodíte po bytě bosi jako japonská babička, prachu je hned o polovinu méně. Můj soused říká, že prý díky tomu luxuje jen 2x týdně.
- „Zóna pro chaos.“ Japonci mají malou plochu poblíž vstupu, kam davájí vše, co je teď zbytečné. Mějte taky „přijímací stanoviště“ a chaos v obýváku zmizí.
Co když záda pořád bolí?
Ani se japonským trikům vždy nedaří, to je prostě realita. Občas to bolí, někdy člověk prostě nemá sílu vylézt z postele — zvlášť v zimě, když je v bytě chladno jak na nádraží v Žatci. Ale jak říkala moje máma: „Raději deset minut denně než den v p… s bolestí.“ Možná to funguje trochu líp než ortopedická židle.
Jistě, každý jsme jiný, a co nepomůže mně, může pomoci vám. Ale minimálně vás ta japonská jednoduchost donutí na chvíli zpomalit. A v tom je možná to největší kouzlo. v podstatě… drobnost, kterou můžete zkusit hned zítra.
Závěr — zkuste aspoň týden a napište, jak vám to šlo
Za mě je japonský úklid po padesátce hlavně o respektu ke svému tělu. Klidně mi napište do komentářů, jaké triky fungují vám, nebo jestli je tahle metoda totální nesmysl. V našem věku už máme právo dělat věci po svém — a záda si zaslouží trochu ohledů.
Víc času na kafčo, míň na bolesti. Tak nějak… proč to nezkusit?
