Nedávno jsem při ranní kávě narazil na krátkou statistiku — prý víc než polovina vztahů končí ne kvůli nevěře. Přizнаюсь, překvapilo mě to. Většina problémů totiž začíná slovem — a zní to skoro banálně, ale někdy stačí pár nešťastných vět a všechno jde z kopce.
Setkal jsem se s tím nejen ve své praxi, ale i u sebe doma. Tři fráze, které vypadají nevinně — ve skutečnosti ženou lidi od sebe rychleji než Tinder. No, pojďme je probrat (a možná si taky připomenout, proč je lepší si dát v řeči trochu pozor).
1. „Ty nikdy / Ty vždycky…“
Nevím jak u vás, ale v našem bytě tahle věta čas od času proletí. „Ty nikdy neposloucháš!“ nebo „Ty vždycky zapomínáš na mlíko!“ — zní povědomě? Tyto absolutní soudy jsou jak slovní granát — vztah po nich doutná ještě několik dní.
- Co dělá zle: partner se cítí zahnaný do kouta a místo řešení se spíš brání.
- Jak to říct líp: místo „Ty vždycky přijdeš pozdě“ zkuste „Přišel jsi dnes pozdě, mrzí mě to, protože jsem se těšila.“
Mimochodem, kolega z práce říká, že tohle používají hlavně tehdy, když jsou unavení — možná by stálo za to si v těchhle chvílích jít radši zaběhat než řešit věci v afektu.
2. „To je hloupost / Přeháníš“
Uznávám, že někdy druhého slyšet je opravdu výzva. Ale fráze „To je blbost, neřeš to“ nebo „Zase z toho děláš drama“ mají efekt jako ledová sprcha — člověk se cítí nepochopený.
Osobní příklad? Měsíc tři zpátky, moje partnerka vyprávěla o problému v práci. Já ve svém stylu prohodil „To neřeš, šéf určitě zapomněl.“ Výsledek — dusno ještě na večeři. No, už nikdy víc…
- Co škodí: partner má dojem, že jeho pocity nejsou důležité.
- Lepší varianta: „Rozumím, že tě to štve. Jak ti můžu pomoct?“
Možná to nemusí být stoprocentně upřímné pokaždé, ale snaha naslouchat dělá divy.
3. „Jsi stejný/á jako tvoje máma/otec“
Tohle je kapitola sama pro sebe. Když jsem tu frázi slyšel poprvé (adresováno mně), v hlavě mi zablikala červená kontrolka. Večery jsou po ní dost krátké a většinou končí tichou domácností.
- Proč je to toxické: Srovnávání s rodiči je ponižující a vyvolává zbytečnou obranu (nebo hádku). V našem chatu už to jednou řešili — prý tahle věta ještě nikomu nepomohla vztah napravit.
- Jak se tomu vyhnout: raději mluvte přímo o konkrétním chování. „Když tohle uděláš, cítím se odstrčený.“
Některé věci je lepší nechat nedořečené… nebo je aspoň za žádnou cenu nevytahovat v hádce.
Co s tím? Praktický mininávod
Pokud se v některém výroku poznáváte, nejste sami. Bezstudně přiznávám, že jsem všechny tři použil (a určitě ne naposled). Ale pomohlo mi pár triků — možná i vám:
- počítejte do deseti, než něco vypálíte zpět
- vyspěte se na to — ráno je většina věcí menší
- pište si nanečisto, co vlastně chcete říct (nemusíte to pak ani poslat…)
Můj soused tvrdí, že řešení je jednoduché: „Neber se tak vážně.“ Ale kdo ví, jestli to platí na všechny vztahy — no, můžete napsat v komentářích, jestli máte zdravější recept.
Závěrem…
Možná právě slovy své blízké neúmyslně zraňujeme častěji, než tušíme. Ale když si na jazyk trochu dáme pozor — partnerské soužití je možná míň soubojem a víc týmem. Zkuste aspoň pár dnů „nikdy-vždycky“ neříct. Nebo to zkusíme spolu, uvidíme, jestli se svět hne…
A jestli znáte další zabijáky vztahů v češtině, hoďte mi je dolů do diskuse — bude to inspirace (možná i pro další článek).
